Vráska, jizva a záruční list

Jsem to já a ty. Jsme to my. Já a moje tělo. Jsme jedno.

Jaké 3 věci vás napadnou, když se teď zadíváte na své tělo?

Zavřete na chvíli oči a poslouchejte, co vám říká. Zdá se vám, že nic neslyšíte? Tak to zkuste ještě jednou. A soustřeďte se na ty části těla, na které jste si vzpomněli jako první.

Protože každý milimetr našeho těla, každá jizva, každá vráska vypráví příběh.

O nás a o tom, co jsme si prožili. A všechno to, co na sobě nemáme rádi, nám dává každý den novou šanci: Naučit se přijmout sami sebe se vším, co k nám patří.

Jaký obraz svého těla jste si vytvořili vy ve svých představách?

Já jsem dlouho viděla své tělo v tmavých barvách. Vždy, když jsem si představila, jak to asi vypadá uvnitř, byla tam velká tma. Měla jsem pocit, že musím rozsvítit, abych něco viděla. Moje tělo bylo cizí. Nepatřilo mi, nekamarádili jsme se. Jenom jsme si tak vedle sebe žili. Jako dvě samostatné jednotky. Až po dlouhém čase mi došlo, že něco není v pořádku. Protože mi je špatně. Protože se cítím prázdná.

Něco mi chybělo. Moje druhá půlka.

Tip k přemýšlení

Zavřete oči a podívejte se do svého těla.

  • Jaké je tam světlo?
  • Kdybyste si mohli vybrat barvu, abyste ho popsali, jaká by to byla?
    Nějaká vaše oblíbená, veselá? Nebo spíše barva, kterou máte spojenou se smutkem a strachem?

Nalaďte se na své tělo. Jak mu nyní je? Co by vám řeklo, kdyby mohlo?

To, jaký obraz jsme si o sobě udělali, tvoří naši realitu. Naši skutečnost. A hlavně, obraz v naší hlavě odpovídá tomu, jakou hodnotu jsme dali sami sobě. Tak jak jste dopadli?

Záruční list

V knize Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky se MUDr. Poněšický zamýšlí (a já s ním) nad tím, jak náš vztah k vlastnímu tělu ovlivňuje nejen průběh, ale i vznik nemoci. Beru starost o své tělo jenom jako nutnost? Jak se cítím, když nefunguje podle mých představ? Možná hledám záruční list a přemýšlím, kdo ho „opraví“. Ano, i to je možnost. Ale protože čtete tyhle řádky, asi tušíte, že to není jediná možná cesta. Nechci říkat správná. Já vůbec nevím, co je správné pro vás. Já jenom hledám to, co udělá šťastnou mě (a pak bude šťastné i mé okolí).

Zjistila jsem, že je zbytečné se zlobit na své tělo a urážet ho. Místo toho jsem se začala soustředit na to, jak ho lépe poznat. Jak poznat sama sebe. Protože moje tělo jsem taky Já. Je to pořád ta stejná mince. A co si budeme nalhávat. Stejně tak, jak si vážím svého těla (SOMA), si vážím a cením sama sebe (PSYCHÉ – pro někoho duše, pro jiné mysl). Ani jedno není důležitější. Aby mi bylo dobře, potřebuji se dostat do rovnováhy (tak jako všechno v přírodě). A jak řekl Hannibal: „Cestu buď najdu, nebo udělám.“

Víš tělo, jsem ráda, že jsme si začali povídat. Já vím, před tím se mnou nebyla řeč. Neposlouchala jsem. Ale měla jsem spoustu povinností a tak málo času a… Dobře, už budu zticha. Až teď, když jsme zůstali spolu sami a já už nic nemůžu, mi to došlo. Děkuji, že jsi se mnou zůstalo.

Promiň mi, co jsem ti říkala. Nejsi ani ubohé, ani slabé. Jsi dokonalé pro mě. Pro mě si bylo stvořené. Mně na míru. Jsi mým zrcadlem. Mých úspěchů i zkušeností. Jsi jediný originál a jenom pro mě.

Není ten život krásný, tělo? Cítíš, jak mě sluneční paprsky hladí po kůži? Slyšíš, co mi vítr tajně šeptá do uší?

Děkuji ti, tělo, že jsi mě naučilo být sama sebou. Mám tě ráda.

Tak to zkusíme ještě jednou?

Jaké 3 věci se vám teď vybaví, když si představíte své tělo?

Jestli jste s odpovědí spokojení, jsem ráda za vás. Jestli ne, i tak je to v pořádku.

Jsme v pořádku takoví, jací jsme. Nejsme pokažení.

A nenechejme si od nikoho namluvit cokoliv jiného. Některé věci potřebují čas. A nejlepším věcem v mém životě předcházel zmatek a chaos. Takže neztrácejme naději, čeká nás ještě nejedno překvapení.

Slyšeli jste už, že můžeme usměrnit svou mysl? Jestli ne, tak já to někdy příště napravím. Teď vám řeknu ještě jednu (konečně poslední) věc: Podstrčme své mysli to, co sami chceme. Trénujme ji a cvičme ji vědomě, aby ona necvičila s námi. Mysleme na to hezké, co v nás je. Dovolme si cítit se tak dobře, jak chceme. Je to náš život a naše realita. Podívejme se na sebe laskavýma očima. Zasloužíme si to.

Chytil vás můj článek za srdce? Nebo jste jenom zvědaví, s čím přijdu příště? Jestli chcete každý měsíc (ne)trpělivě čekat na novou zprávu ode mě (budu vám psát o psychosomatice a sebepoznávání), klikněte na tlačítko níže. Zadáte svůj e-mail a já vám navíc (jako dárek) pošlu e-knížku Psychosomatika začíná důvěrou v sebe. 

Už se těším!

Použitá literatura:

PONĚŠICKÝ, Jan. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky, 2. dopl. vyd., Praha : Triton, 2014. 167 s. ISBN 978-80-7387-804-7

 

Veronika Soukupová
,,Jsem lékařka, kterou zkušenost přivedla k sebepoznávání. Sama na sobě jsem si zkusila, že můžeme změnit způsob jak přemýšlíme a přistupujeme k životu a k sobě. " Víc o mně se dozvíte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů