„Setkání s vámi mne přivedlo k pocitu, že jsem byla jako poutník, který se ztratil v zemi, v níž nikdo nemluví jeho řečí. Nehorší je, že poutník ani neví, kam by měl jít. Cítí se úplně ztracený, bezmocný a osamělý.

Potom se náhle setká s cizincem, který mluví stejnou řečí. I když ani on nezná cestu, cítíte se mnohem lépe, když existuje někdo, kdo s vámi dokáže sdílet váš problém, kdo chápe, jak špatně se cítíte. Když nejste sám, necítíte se už tak beznadějně. Nějak vám to dodá život a vůli dál překonávat překážky.

Být blázen je jako jedna z těch nočních můr, při níž  se snažíte dovolat pomoci, ale nevydáte ani hlásku. Nebo voláte, a nikdo neslyší nebo nerozumí. Z této noční se nemůžete probudit, dokud vás někdo neuslyší a nepomůže vám probudit se. “ (ukázka k knihy Rozdělené self, R.D. Laing)